Po příjezdu do Aquapulca se mi hlavou prohnalo, jak lidi došli k tomu, že je zábava jezdit po skluzavkách a koupat se ve vodě? Ale pak se mi před očima vybarvila odpověď. Pohled na pestré tobogány a vodu mě nejen v duchu, ale i ve tváři rozzářil. Já a moje štěstí jsme se vydali vstříc zábavě. Pravda, voda byla trošku studená, ale to člověka neodradí od řádění. Občas se odřeš, někde uhodíš, ale zážitek je víc. Při odjezdu přijde myšlenka „Co když je to moje poslední Aquapulco?“ –Barbora Kelnarová, kvarta
Aquapark neboli škrábací monstrum, jelikož divoká řeka je z betonu. Je to tam jak na vánočních trzích – hodně lidí, vysoká cena a řev namočených spolužáků. –Marián Krieg, kvarta
Při vstupu do aquaparku hned ucítím vlhký vzduch, je to jako ocitnout se v mraku. Všude to klouže, takže musím chodit jako tučňák. Stejně se ale nemůžu dočkat, až skočím do prvního tobogánu, který uvidím. –Monika Vastlová, kvarta
Ani jsme se nenadáli a už jsme vyjížděli na náš poslední výlet za tobogány a německy mluvícími plavčíky – do Aquapulca. Cesta uplynula jako voda a už stojíme venku jako vždycky. Vevnitř bylo horko, cítili jsme se jako na Mallorce, palmy, vlny, příjemná atmosféra. Všichni jsme si to užili a už teď závidíme mladším studentům, že se na tak krásné místo můžou ještě vrátit. –Magdaléna Drsová, kvarta
Aquapark, místo plné polonahých lidí a smaženého jídla a tobogánů. Lidé je vyhledávají, aby utekli nudnému každodennímu životu a topili se v adrenalinu. –Josef Rottner, kvarta
Hned po vstupu se mi vrátily vzpomínky na minulé ročníky a už jsem viděl obrázek, jak to zase dopadne. A stalo se to přesně tak. Hned jsme naběhli na ty nejprudší tobogány jako nic a to, že občas někdo vypadl z kruhu, jsme neřešili. Vlny u moře se bojíme, že nám shodí slunečník, teď jsme se ale snažili tím slunečníkem stát. Na konci dne jsme byli smutní, že už jedeme pryč z místa, kde „smrt číhá“ na každému kroku a tobogánu. –Petr Tichý, kvarta
Spousta lidí nechápe, proč jiní ve svém volném čase dobrovolně jezdí na místa plná lidí, studené a vařicí vody a plastových rour, na které čekáte hodinu, abyste pak za 10 sekund sjeli dolů. ČRG tam jezdí každý rok. Tolik srandy jako za tohle jedno odpoledne přes rok zažijeme jen výjimečně. Křik, chlorovaná voda ani masy lidí nám nevadí. Lidi, kteří toto prostředí nemají rádi, tam nikdo nenutí jezdit, ale ty, kteří to milují, podporujeme. –Ella Hejlková, kvarta