Sobota 17. 6. / 9.30 – 54 zcela zmuchlaných postav se vykulilo do 28 stupňového římského vzduchu po 15 hodinách cesty v buse, aby se během 1 hodiny transformovali do 50 krásně oblečených cestovatelů, kteří v doprovodu 4 optimisticky vyladěných kantorů vyrazili očima, srdcem i chuťovými buňkami poznat Město měst – Řím.
Úterý 20. 6. / 10.30 – 54 zcela zmuchlaných postav s obroušenými chodidly se vypotácelo do 28stupňového budějovického vzduchu po 15 hodinách v buse, aby se jedna polovina nechala zachránit rodiči a byla odvezena do svých domovů klimatizovaným vozem a druhá polovina, aby se statečně doplahočila domů zcela sama a ještě ochutnala místní „městskou“.
A co bylo mezitím? 5 dní neopakovatelného, intenzivního, vytouženého i nevyhnutelného spolubytí a spoluprožívání, snídání, focení, smíchu, natáčení vlasů, líčení, kulinářských výzev, pruzení (papat, bumbat, hačat, hajat teď a hned), obdivování, plavání a leštění více než 60 kilometrů římských kočičích hlav. Neopakovatelného proto, že kombinace třídní + spolužáci + Řím se stane většinou v životě jen jednou, naštěstí. Intenzivního proto, že nikde Vás spolužáci nevyprudí tak intenzivně, jako když s nimi trávíte 15 hodin v buse a oni hodlají ležet celou cestu se sklopenou sedačkou do Vašeho klína. Vytouženého proto, že konečně jsme Římu ukázali, jak krásné holky a dobře stavěné kluky sportovce máme v Čechách, nevyhnutelného proto, že na školním výletě se spolužákům fakt nevyhnete a případné úniky jsou nevyhnutelně odhaleny a pedagogicky potírány.
Na tomto místě, milý fanoušku stránek ČRG, jistě očekáváš, že začnu vyjmenovávat, co vše jsme viděli ve snaze ohromit Tě.
Kdepak, tenhle text není o seznamu římských památek, ale o tom, co jsme si z Říma nachytali do očí, srdcí a paměti ve formě pocitů a co nám tam zůstane ještě dlouho poté. Možná zapomeneme, kolik schodů vedlo na vrchol kupole chrámu sv. Petra, časem budeme opět jen tipovat, pro kolik diváků bylo Colosseum, ale dlouho, možná navždycky si budeme pamatovat, jak jsme se cítili, když došlo na raw octopus challenge, když nás chtěli na ulici okrást, když jsme zjistili, že nohy božského Tomíka Cruise se dotýkaly stejného chodníku jen několik málo hodin před naším příchodem do stejné ulice, když talíř na frisbee vržený rukou učitelky opsal neuvěřitelnou dráhu a ukončil dobu odpočinku naštěstí vlídného řidiče kamionu nebo když jsme srdnatě jako Jánošík nezradili úkryt spolužáka a dokázali čelit zkoumavému pohledu své třídní, tedy minimálně tomu prvnímu pohledu. Můžeme potvrdit, že Řím je krásný, neopakovatelný, protože… kvarta, kvinta a paní učitelky Farníková, Bártová a Velíšková.
No, abychom nevypadali, jako že se nepodělíme o konkrétnosti, tak zde je malá informační jednohubka:
Věděli jste, že palec nahoru, znamenal ve skutečnosti, že má vítězný gladiátor poraženého soka zabít? Ahááá, tak teď to také víte. Tak na viděnou příští školní rok. 😊 … a mrkněte na video!