V polovině října se studentky a studenti kvinty a třetího ročníku vydali poznávat benátské památky, zapsané v seznamu světového dědictví UNESCO.
První den začal návštěvou ostrova Torcello, který byl v raném středověku hlavním centrem celých Benátek. Tuto éru připomínají starobylý chrám S. Maria Assunta a tzv. Atillův trůn. Na dohled Torcella se ve vodách Benátské laguny odráží pestrobarevné fasády domů postavených na ostrově Burano. Dodnes se na něm ručně vyrábí krajky a také typické benátské sušenky bussolai, které studenti v místním artigliani obchůdku ochutnali. Následovala plavba na ostrov Murano, který je už sedm století centrem výroby benátského skla. Naši studenti viděli v praxi, jak vzniká mozaikový pohár a skleněná soška koně.
Ve druhé části dne si pak prohlíželi známé památky obklopující náměstí a náměstíčko sv. Marka, centrum moci dóžecí palác, slavnou knihovnu Marcianu, téměř stometrovou kampanilu, výstavnou budovu baziliku sv. Marka a také sídlo benátských úředníků, budovy starých a nových prokurácií.
Druhý den byl vyhrazen slavným městům benátského regionu. Dopoledne patřilo Vicenze, městu, které svými paláci a vilami proslavil architekt Andrea Palladio. Hlavním bodem programu byla prohlídka nejstaršího krytého divadla Evropy, Palladiem navrženého Teatro Olympico.
Odpoledne následovala prohlídka Verony. Po opevněném scaligerském mostu naši studenti došli k jedné ze tří největších arén římského impéria, veronskému amfiteátru. Uvnitř zjistili, že dnes už neslouží gladiátorským zápasům, ale operním představením. Poté si prohlédli dům, kde údajně žila Julie Kapuletová a v okolí Piazza delle Erbě si každý našel restauraci či osterii.
Třetí den byl celý věnovaný poznávání Benátek, především památkám z doby, kdy Benátky byly bohatší než Anglie či Francie. U dominikánského kostela Zanipolo dodnes náměstí dominuje mohutný jezdecký pomník válečníka Colleoniho, fasádu divadla La Fenice zdobí skulptura bájného Fénixe. V Gallerie dell’Accademia si studenti prohlédli obrazy z časů dominance Benátské republiky, nejvíce času pak strávili u Veroneseho plátna zobrazujího Poslední večeři.
Prohlédli si v úzkých uličkách ukryté knihkupectví Acqua Alta a přepluli za pomoci tradičního benátského traghetti velký Canal Grande.
K celkové dojmu z výletu přispělo ideální slunečné počasí, v němž benátské fasády a vodní plochy skvěle vynikly.
Václav Kabíček, 15. 10. 2022
