Valentýnská čeština

V týdnu od 14. do 17. února jsme si v hodinách češtiny připomněli svátek sv. Valentýna a hráli jsme si s tématem Láska.

Studenti plnili různé jazykové i literární úkoly, luštili kvízy, přemýšleli o postavách ze známých knih a povídali si o jejich osudech, o hledání lásky, o strategii, jak získat super partnera či partnerku, o lásce šťastné i nešťastné, platonické i fyzické, o lásce na první pohled i o domlouvaných sňatcích…

V některých třídách studenti také tvořili – vážné i nevážné – texty s milostnou tematikou.

Netradiční forma výuky češtiny se nám opět moc líbila a už se těšíme na V. ročník našeho celoškolního Literárního projektového dne!

Některé povedené práce našich studentů

Jakub Žahourek – Láska

Láska se skrývá v každém srdci,

jen jí musíš trochu pomoci,

odhoď zlé myšlenky stranou,

jdi tam, kde srdce lásky planou.

Láska se může jevit jak krutost,

ale co by bez ní byl život za mrzutost?

Bez lží a pověr miluj pouze

a doufej, že bude trvat dlouze.

Věčnou lásku ale neslibuj,

o svých citech pochybuj,

nevíš, zda budeš ji schopný dát,

a milovat stejně napořád.

Nela Kadečková a Štěpán Vítů

Když slunce k obzoru se sklání,

cítím vůni zlatých vlasů tvých

a topím se v tvých očích jasných,

jelikož tvé kráse jen těžko se brání.

A tak tajně hloubám zamyšlen,

zda miluješ i ty mne,

tážu se v noci a ve dne,

má láska patří tobě jen.

Nechci naletět já bludu,

pokud jiný lord tě miluje

a my spolu žíti nebudem,

bez tebe já ztracen budu,

a i když láskou srdce překypuje,

ty nebudeš mým osudem.

Ela Louženská a Kristián Řehout

Píši Vám, plný rozpaků,

či smířen jsem, se ptám,

ve světě plném náznaků,

kde každý skončí sám.

Sám sedím v chladném pokoji,

kde schnou skvrny na podlaze,

opouštím duši svoji

s vírou, že bude mi blaze.

Jí, kterou měl jsem tak rád,

zlato všech krajin toužil jí dát,

v pláč změnil se smích.

Píši Vám, okny sem vane sníh,

vysáté tělo se jasní,

svíčičko, nevzlykej, zhasni.

Kristýna Bulanová a Adéla Pavlásková

Vyndala jsem bonboniéru, kterou mi včera dal Marek k výročí. Je višňová, on ví, že je má nejoblíbenější. Dám si jednu pralinku, druhou, a protože jsem neměla úplně hezký den, nakonec ji sním celou. Ale ne, najednou mnou projede strašlivá křeč. Cítím, jak mi otéká krk. Můj bože, už se ani nemohu zhluboka nadechnout. Celá se klepu a postupně… upadám… do bezvědomí… Netuším, že se už nikdy nevzbudím! 

Major Suchý, uznávaný český kriminalista, byl přivolán na místo činu. „Čas úmrtí bych stanovil mezi sedmnáctou a osmnáctou hodinou, více až po pitvě,“ sdělil mu patolog.  

Po třech dnech dorazily výsledky. „Pitva ukazuje, že Tereza Novotná, 27 let, byla otrávena arsenikem neboli společenským jedem. Tento jed byl velice oblíbený ve středověku, kdy lékaři neuměli otravu identifikovat, protože se její příznaky velmi podobají žaludečním vředům. Dnes ho znají spíše lidé, co se něco málo vyznají v chemii,“ pronesl hrdě major. A pak začal pátrat po podezřelých. „Marek Dvořák, hlavní podezřelý, jenže laik. Vždyť ten chlap nemá ani střední!“ pomyslel si znechuceně.

Vtom se mu konečně rozsvítilo a došlo mu to, co já už dávno vím. Je tu pouze jedna osoba, která má s chemií co do činění. Markéta Dvořáková, Markova manželka. 

Mělo mi to být jasné už dřív, Marek mi sice tvrdil, že se rozvádí a jeho manželka o všem ví, ale očividně se na rozvod nezmohl a svou ženu těžce podcenil. Nevadí, snad v příštím životě nenaletím dalšímu blbci, jako byl tenhle. 

Nikola Compelová a Jiří Plch – Julian a Romaneta

Prostě jednou o půlnoci se na oslavě Kaputelů Romaneta seznámila s pohledným chlapcem jménem Julian. A proto se ten večer šíleně opila. Láskou, či alkoholem? Toť otázka. Když se Romaneta potácela z oslavy domů, zakopla o vlastní nohu a spadla do bazénu, který byl shodou náhod vypuštěný.

Jakmile se probrala, přišel na balkón ospalý Juliánův otec. „Kampak, kampak, člověče!” vykřikl. Romaneta, ještě s nateklým obličejem rychle odpověděla: „Otče, to jsem já, Julian! Jen jsem zapomněl, že jsme na zimu vypustili bazén. Běžte v klidu spát!” A tak se unavený otec otočil a vrátil se zpět do postele. 

Jenže všechen ten povyk vzbudil – koho jiného než Romanetinu lásku. Julian ji ovšem nepoznal. “Jdi pryč, ty ožralče!” zvolal odvážně do šera. Romaneta se z pouhého pohledu na něj rozzářila a konečně vylezla z toho vypuštěného bazénu. „To jsem já, tvá láska, dnes se naše osudy střetly a já nesnesu pomyšlení, že bych nadále měla žíti bez tebe!” prohlásila Romaneta. „To jsi ty, Rosalino? Jak ty jsi mi chyběla!” radostně zvolal Julian. Romaneta se ale jen tak nevzdala. „Ty hlupáčku, to jsem já, Romaneta! Protancovali jsme spolu celou noc, nepamatuješ? Tak krásně jsi mě utěšoval, když jsem se bála, že by náš věkový rozdíl stál v cestě naší lásky,” zasnila se. „Ach, Romaneto, jsi to opravdu ty? To mám radost, že tě vidím. Jen pojď za mnou, místa je tu pro nás oba dost!” nabídl dívce Julian a Romaneta bez váhání přelezla balkón a vešla k němu do pokoje. 

Neuvědomili si však, že stačila jen ta jedna osudová noc, která jim i oběma jejich rodinám změnila životy navždy. Za pět týdnů zjistili, že Romaneta není jen zabouchnutá, ale k tomu i „zbouchnutá“. 

A tak byli nakonec Kaputelové a Montoci přece jen spojeni.