Ve středu 26. 3. jsme vstali brzo a jeli v sedm vlakem do Prahy. Předešlé hodiny jsme ve škole celý výklad podrobně probrali, takže jsme věděli, o čem se v Praze budeme bavit. Pan profesor nás provedl celým centrem Prahy, ušli jsme asi 7 km a pohybovali se napříč časem, od gotiky až po funkcionalismus. Vždy jsme se zastavili u nějaké stavby a mluvili o ní. Krásně se nám vše propojovalo, opět jsem si ověřila, že praxe je i v teorii umění nadevše.
Ve Veletržním paláci jsme viděli všechny obrazy, o kterých jsme v hodinách mluvili, a mnohem mnohem víc.
Zhlédli jsme umění od počátku 19. století až po současnost, od českého romantismu až po konceptuální tvorbu. Upřímně mě návštěva galerii asi nikdy tolik nebavila, najednou jsem přesně věděla, který umělec je romantik a který je realista, dokázala od sebe rozlišit různé formy a styly, uvědomila si přesahy a třeba i vývoj mých oblíbených umělců. Byla to zábava a čas uvnitř galerie utekl velmi rychle. Opět jsem si uvědomila, jak blízké je mi umění z Brna, které je divné, Egonek nebo tvorba Toyen. Milým překvapením byl pro mě František Kupka nebo Jan Zrzavý, jejichž obrazy mě velmi oslovily. Také jsem se ujistila, že ke mně příliš nepromlouvá kubismus a už vůbec ne Picasso. Těším se, jak se můj pohled bude věkem proměňovat a já budu stálé vnímat nově.
Povídali jsme si o faktech, ale i pocitech a názorech, a já jsem velmi ráda, že jsem tam byla s tak inspirativními lidmi, jako je pan profesor Tichý nebo moji spolužáci. Vevnitř jsme strávili celé odpoledne až do zavírací doby. Vůbec mi to nepřišlo. Bylo to pro mě velmi obohacující a zábavné, asi jako málokterý výlet. Samozřejmě svoji roli v tom hrál můj zájem o umění, ale i celkové pojetí mi přišlo ideální.
–Ela Louženská