Napsat cokoli nového o pobytu v Lanterně je zhola nemožné. Všichni to znají, skoro všichni tam byli, všichni tuto tradiční akci počítají za stálý bod našeho školního itineráře.
A tak se omezím na prosté dojmy z týdne, který začal v pátek 14. června před půlnocí a skončil 22. června poránu.
1. Cestování autobusem na vzdálenost delší než do Třeboně je vždycky stejné – dlouhé a únavné. Spíte a nespíte. Už tam budem?
2. Když už tam jste, je to zase dlouhé a únavné. Čekáte a čekáte na ubytování. Už to bude?
3. A pak jste ubytovaní, vybalíte si věci a jdete na obhlídku okolí (pokud jste tu poprvé, jinak to tu znáte jako svoje boty do vody).
4. Čas náhle zrychlí a letí jako bláznivý, aktivita střídá aktivitu, večer střídá ráno, meloun hroznové víno. Jen pytlíky s instatním jídlem zůstávají neměnné.
5. Moře. Vlny moře, moře vln.
6. Slunce a vzduch, jiné než doma. Západy u majáku. Kytara a ukulele.
7. Běhání, skákání, cyklistika, plavání, volejbal, fotbal, ležení, opalování.
8. Pestré třídní skupinky na dekách, skákající do vody, hrající hry, přecházející z pláže na apartmány a zase zpět.
9. Výlet lodí do krásné Rovinje a Vrsaru, spalující vedro, hodně zmrzliny.
10. Sůl. Klid.
A náhle je pátek večer a jede se domů. Před námi poslední školní týden a v nás nové zážitky. Díky za ně!
