„Nevšimnete si jich na ulici, nezavadíte o ně pohledem, ani když sedí přímo naproti vám. Seznamujete se s nimi možná po dvacáté. Jejich obličej zapomenete v tu vteřinu, kdy od vás odvrátí zrak. Neviditelnost existuje.“
V pátek 28. 1. se kvarta vypravila do Malého divadla na představení Invisible Man, které bylo volně inspirováno knihou H. G. Wellse Neviditelný a doplněno zápisky z fiktivního deníku pana N. O. Bodyho.
A jaké podle nás bylo?
- Skvěle technicky pojaté divadlo s hlubokým morálním přesahem.
- Neobvyklé představení, kde zároveň sledujete „živé“ herce a film, který z jejich výkonů vzniká.
- Zažijete tu scény, u kterých se divák zasměje, ale zároveň se musí zamyslet nad podstatou obsahu.
- Umíte si představit, jaká je odvrácená strana neviditelnosti? A jaké to je, být neviditelný pro ostatní kolem, i když fakticky vidět jste?
- Představení bylo velmi emoční, zaujalo mě, jak herci dokázali podat myšlenku, že i ve velmi špatné životní situaci může být člověk citlivý a využít své „postižení“ k pomoci druhému.
- Líbila se mi atmosféra podivného kabaretu, v němž ti, co vystupují, mají ostatní bavit, ale sami prožívají samotu, úzkost, zklamání, nejistotu. Vše výborně doplnila živá hudba, hra na klavír, zpěv.
- Představení se mi líbilo, ale místy mi připadalo matoucí a chaotické, když se mísilo živé hraní s filmovým natáčením.