Scholastika a mystika


Albertus Magnus

(1193-1280) doctor universalis, obnovitel veškeré aristotelské filosofie

sv. Tomáš Aqvinský

(1225-1274) jeho činnost představuje vrchol scholastického myšlení, doctor angelicus

Jan Duns Scotus

(1265-1308) doctor subtilis, ukazuje vratkost rozumového zdůvodňování víry, obrací scholastiku zpět k církevní autoritě

Roger Bacon

(1214-1294) doctor mirabilis, věnuje se i studiu přírody, vyvrací některé Aristotelovy omyly, klade důraz na zkušenost

Vedle scholastického, tedy filosofického, proudu myšlení se také objevují i proudy mystické, které navazují na učení novoplatoniků (Ammonius Sakkas, 200n.l., Plotinus, 205-270, Porphyrius, narozen 233, Jamblichus , zemřel 330, Proklus 412-485.

Mluvčím středověké mystiky byl především sv. Bernard z Clairvaux.
Mysticismus reaguje na světskou lyriku minesengrů a trubadurů, avšak neopěvuje lásku lidskou, nýbrž lásku k bohu (viz chápání Šalamounovy písně jako spojení duše s Kristem).
V tomto duchu složila
Machtilda Magdeburská (zemřela kolem 1280) knihu Tekoucí světlo boží.

Johannes Eckhart

(zemřel 1327) je typickým představitelem mysticismu - ve chvílích vytržení (extaze) se mysticky přímo spojuje s bohem, Eckhartovy spisy zatratil papež Jan XXII. bulou z roku 1329 (Eckhart působil i v Čechách, 1307 byl generálním vikářem dominikánů u nás).

Heinrich Suso

(1300-1366) žák Eckhartův, napsal knihu o věčné moudrosti, tedy o Kristu, vlastní životopis a listy.

Johannes Tauler

(zemřel 1361) zanechal duchovní písně, kázání a knihu o následování chudého života Kristova.

Johannes Ruysbroek

(zemřel 1381) představitel severozápadního mysticismu, který je obrácen především ke křesťanskému způsobu života, byl nazýván doctor ecstaticus, v dílech brojil proti církevní zkaženosti, psal vlámsky.

sv. Tomáš Kempenský

(1379-1471) napsal spis O následování Krista.

Fra Jacopone da Todi

vášnivý kajícník a autor "nejkrásnějších" duchovních zpěvů (alespoň tvrdí prameny).

sv. Kateřina Sienská

(1347-1380) dcera barvíře, která měla v šesti letech vidění, stala se jeptiškou, žila asketicky, ošetřovala nemocné. Neměla žádné vzdělání, svatou byla prohlášena roku 1461. Kniha O božské nauce vznikala tak, že Kateřina text diktovala ve svatém vytržení. Práce má formu rozhovoru, v němž se duše táže boha a dostává se jí obšírných odpovědí, za něž děkuje modlitbou. Dále je autorkou 385 listů knížatům i prostým občanům.

Santa Teresa de Jesús z Avily

(1515-1582) autorka životopisné Knihy o vlastním životě, v níž líčí své extáze a vidění, dále napsala Cesta zdokonalení, Vnitřní hrad.

San Juan de la Cruz

(1542-1591) skládal temné básně o Kristu a lidské duši jako snoubencích, psal k nim komentáře prózou.

Jakub Böhm

(1575-1624) napsal řadu dopisů (např. Svítání na východě, Tři principy božské bytosti, O trojím životě člověka, Psychologie pravá čili 40 otázek o duši, O vtělení Ježíše Krista).

Johann Scheffler

(1624-1677) angelus silesius, původně evangelík a lékař, později katolický duchovní, složil sbírku duchovních písní Svatá duševní radost čili duchovní pastýřské písně Psychy zamilované do svého Ježíše, dále i soubor panteistických průpovědí alexandrinem Cherubínský poutník.




Středověká světská literatura Návrat k seznamu kapitol Legendy