Římské vojsko

Dělilo se do tří složek- osobní garda císaře (praetoriány), městské oddíly (cohortes urbanae) a řadové vojsko tvořené legiemi a pomocnými oddíly.

 

R. 27 př. Kr. si Augustus zřídil svoji osobní gardu- praetoriány. Ti představovali elitní složku římské armády. Později právě oni měli hlavní slovo při výběru nového císaře. V Augustových časech se garda členila na devět kohort, každá měla po 500 mužích. Za Augusta sídlily v Římě tři, od časů Tiberiových pak všechny kohorty. Svůj tábor měli praetoriáni umístěn na pahorku Viminalu, nedaleko dnešního kostela S. Giovanni in Laterano. Za císaře Septimia Severa vzrostl počet vojáků v kohortě na 1.000 mužů, Domitián pak ještě jednu kohortu přidal. V čele praetoriánské gardy stáli dva prefekti pocházející z jezdeckého stavu. Služba trvala u praetoriánů 16 let.   Městské oddíly (cohortes urbanae) měly roli městské policie. V Římě ji tvořily tři kohorty o 1.500 mužích. Valná část jejich členů se rekrutovala z úspěšných legionářů. Velel jim městský prefekt (pocházel ze senátorského stavu). Jejich úkolem bylo udržovat denní klid v ulicích a společenských budovách (cirky, amfiteátry, lázně, divadla). O klid v noci se starali vigilové, dnešní požárníci. Hasičský sbor byl vytvořen po velkém požáru Říma r. 23 př. Kr.

Legie (od legio = sbor) měla nejprve 4.500, od Mariovy reformy pak 6.000 vojáků a 120 jezdců. Ze dvou třetin legii tvořili těžkooděnci, zbytek pomocné oddíly. Dělila se na deset kohort, ta na tři manipuly a ten na dvě centurie (v průměru měla 80 vojáků, kteří se dělili do deseti družstev). Důslednou reformu uskutečnil Augustus, díky němuž se legie doplňovaly dobrovolníky. Každá legie měla své číslo (některé dokonce stejné), název, odznaky, tradice a k ostraze určené provincie. V jejich čele stál legát.

Do legie mohl vstoupit nováček pouze dobrovolně. Musel být římským občanem, mít čistý trestní rejstřík, být naprosto zdravý a více než 170 cm vysoký. Za ideální věk pro vstup do legie bylo považováno rozmezí od 17 do 22 let. Není bez zajímavosti, že jako nevhodní pro vojenskou službu byli označeni ti, kteří vykonávali „ženská zaměstnání“: tkalci, květináři, rybáři, kuchaři a pekaři. O výcvik dbali na nejnižší úrovni centurioni (v legii jich bylo šedesát), zvláštní důraz se kladl na kázeň. Od počátku učili nováčky především pochodovat, minimálně 30 kilometrů za pět hodin. Jejich „plná polní“ přitom vážila 30 kilogramů. Vše mělo v legii mělo svůj řád a číslo. Výzbroj legionáře tvořily: přilba, pancíř, obdélníkovitý nebo oválný štít, dva vrhací oštěpy (pilum), 79 cm dlouhý dvousečný hispánský meč gladius a dýky. To vše vážilo dohromady 30 kg. K legii patřilo týlové zabezpečení, válečné stroje a ženisté. Nepostradatelné byly též pomocné sbory tvořené: lučištníky z Kréty, prakovníky z Baleárských ostrovů a numidskými jezdci. Všichni jejich bojovníci byli motivováni ziskem římského občanství po skončení vojenské služby. Nebylo to však zadarmo.

Služba v legii trvala 20 let (za Maria 16), další čtyři roky musel být veterán k dispozici. V námořnictvu se dvacet let sloužilo už od počátku, od 3. st. po Kr. byla služba prodloužena na 28 let. Za odměnu dostával vysloužilec pozemek, neřímské obyvatelstvo z pomocných sborů pak po 25 letech služby i římské občanství. Od Augustových časů se častěji vyplácely peníze z vojenské pokladny. Konce služby se dožilo kolem 50 % legionářů. Veteráni byli usazováni především v provinciích, kde se podíleli na romanizaci svého okolí a pomáhali v časech nouze. Ženit se směli až po ukončení služby, ženatí byli při nástupu do ní rozvedeni.

Počet legií neustále stoupal (25 za Augusta, 28 za Trajána, 33 za Septimia Severa), celkový počet vojáků tak dosáhl až 350.000. Zánik regulérní římské armády způsobila bitva u Hadrianopole roku 378.  Do té doby bylo hlavním úkolem bránit limes Romanus = římskou hranici. Ta byla tvořena řadou důmyslných opevnění, kromě toho se podél ní rozkládala hustá síť vojenských táborů. Z těch pak ve středověku vznikala města: Mohuč (Mogontiacum), Řezno (Castra Regina), Vídeň (Vindobona), Budapešť (Aquincium), Linec (Lentia), Salzburg (Juvavum). U nás byl nalezen tábor v Mušově na Moravěv v roce 2001 též na území Olomouce.

Vojenský tábor: v případě vojenského tažení ho vojáci stavěli každý den. Stál většinou na pohorku. Ve středu bylo velitelské stanoviště (praetorium), z něhož měl velitel nejlepší rozhled po okolí. Čtvercový tábor pro dvě legie měl jednu stranu dlouhou 660 metrů. Chránil ho příkop a val z hlíny. Každá jednotka měla přesně stanovené své místo. Všichni bydleli ve stanech, v případě delšího pobytu pak v dřevěných domech.

Václav Kabíček, 7. 9. 2001.

literatura: Encyklopedie antiky;, Burian, J., Římské impérium; Hošek, R., Marek, V., Řím za Marka Aurelia