Římská móda je dědičkou řecké. Je dokladem, jak se může přísný řád, který byl přední vlastností řeckého šatu, uchovat a přece změnit v lehkost a graciéznost u ženského oděvu, u mužů pak zdůraznit slavnostnost.
ŠAT
Nepatrné detaily změnily řecký chitón v tuniku , kterou nosili muži i ženy. Byla to jakási domácí košile zvaná TUNICA INTIMA, která měla symbolický význam. Byla totiž považována za spojení duše a osobnosti. Tunika oranžové barvy např. symbolizovala utrpení. Senátoři nosili tuniku se širokým purpurovým pruhem na prsou a zádech, jezdci jí nosili zdobenou úzkým pruhem.
Jako vrchní roucho oblékali muži přes tuniku TÓGU. Byla těžká vahou látky i uspořádáním. Tóga se stala národním šatem Římanů. Byl to symbol znaku dospělosti a příslušnosti k římskému impériu. Otroci, cizinci ani vyhnanci jí nesměli nosit. Měla elipsovitý střih. Dobře řasená tóga byla výrazem vlastností svého nositele. Způsob nošení tógy byl stejně důležitý předmět při vyučování ve škole jako například řečnictví (rétorika). V období císařství se od denního nošení tógy upustilo. Zvláště nižší třídy se odívaly do kratších, pohodlnějších plášťů zvaných PALLIUM nebo PAENULA. V italské renesanci se stala tóga pláštěm umělců.
Aristokratky oblékaly přes tuniku intimu ještě STOLU, jakýsi druh široké sukně z jemného plátna. Svobodné občanky měly právo nosit PALLU. Byl to svrchní šat podobný mužské tóze. Při slavnostních příležitostech se palla přetahovala přes hlavu, někdy se spínala fibulemi na ramenou. Bývala i přepásaná.
Prádlo v dnešním slova smyslu nosily pouze ženy. Byl to jakýsi druh podprsenek. Jmenovaly se MAMILLARE nebo STROPHIUM.
ÚČESY
Na hlavách se nosily klobouky a čapky podobné řeckým. Klobouk PETATOS byl často ze slámy, v zimě jej vystřídala galořímská kukla zvaná CUCULUS. Mimochodem, ta přežila ještě i módu středověku.
U mužů byl účes poměrně prostý. Dlouho, až do dob císařství, se nosily krátké vlasy. Vousy se vyholovaly, často se holila i celá hlava. Teprve císař Hadrián ( vládl v letech 117 – 138) si nechával růst vousy a po jeho vzoru pronikla tato móda do širších vrstev obyvatel.
Mnohem náročnější byly účesy žen . V královské a republikánské éře byly vlasy hladce sčesány, vzadu sepnuty sponou nebo stočeny do copu a ovíjeny kolem hlavy. Typické jsou kadeře kolem čela. V době císařství se ale uplatnilo bohaté kadeření a vyčesávání vlasů. Složité, důmyslné účesy doplňovaly příčesky. Účesy, které známe z portrétů nebo soch, jsou dokladem vysoké úrovně tehdejšího kadeřnictví. O účesech se psaly i básně a epigramy. Římanky měly v oblibě také paruky, hlavně z plavých vlasů, které viděly u germánských žen.
OBUV
Také podle obuvi se v Římě usuzovalo na příslušnost ke společenské třídě. Sandály SOLEAE nosili i otroci. Římští občané nosili kožené boty CALCEI. Byly to vysoké boty, připomínající holinky, svazované na lýtku řemínky. Vznešení občané je nosili z červené kůže se stříbrnými ozdobami. Ostatní z černé kůže, bez ozdob.
Herci zavedli zvláštní módu SOCCI (úzké, ploché boty podobné pantoflím) a KOTURNY. Tyto boty s vysokou podrážkou měly zejména v tragédiích herce opticky zvětšovat a symbolizovat jako nadpozemské bytosti.
Typické jsou boty římských vojáků CALIGAE. Jejich podrážka byla vyztužena hřebíky. Vlastní bota byla tvarovaná z řemínků podobně jako sandály a šněrovala se vysoko nad kotníkem okolo lýtka.
Použitá literatura:
V. K. Blahník, Světové dějiny divadla
O. Zítek, Lidé a móda
Obrazová encyklopedie módy
Kateřina Matušková, sekunda, 10. II. 2004.
(na www.crg.cz umístěno 18. XI. 2004)