Římské lázně (thermy)

Menší nebo větší lázně byly rozesety po celé římské říši.. Najít jste je mohli v Pompejích, Ostii, stejně jako v Trevíru,  Africe (Leptis Magma) nebo Asii (Efesos, Mílétos). V okolí Neapole byly založeny přímo nad teplými termálními prameny a nazývaly se Baie. V bohatých soukromých domech byla podobná lázeňská zařízení ale v menším měřítku.

K velkému rozvoji veřejných lázní došlo především v císařské éře, kdy se stavěly lázeňské budovy monumentálních rozměrů, a to s plným využitím dostupné stavební techniky (sloupoví, oblouky, klenby, kupole). Lázeňské budovy se stavěly hlavně z cihel, stěny byly následně obloženy leštěnými mramorovými deskami nebo omítnuty. Vnitřní sloupy byly většinou z červené žuly. Horní části stěn i podlahy zdobily mozaiky. V některých případech na ní byly použity tak vzácné kameny, jakými jsou alabastr, barevné žuly a africké zelené, červené a šedé mramory.

Kolem roku 170 nabízelo v celém římském státě své služby 170 veřejných lázní, ve 4. stol. Po Kristu už jich bylo tisíc. V samotném městě Římě fungovalo ve 4. stol. jedenáct velkých lázní. Nesloužily jen ke koupání, ale i k zábavě, vzdělání a společenským stykům. Vedle vlastních lázeňských prostorů tam byly čítárny, tělocvičny, masérny a někdy i divadelní sál. Jejich prostory byly v zimních měsících dokonce vytápěny, horký vzduch byl důmyslným systémem rozváděn nejen pod podlahou, ale i ve stěnách a stropech.

Vlastní lázně měly následující části: apodyterium - svlékárna frigidarium - chladná lázeň tepidarium - vlažná lázeň caldarium - horká lázeň sudatorium - potní lázeň s různými stupni teploty piscina - koupací bazén palaestra - hřiště

Půdorys lázeňských budov býval symetricky zdvojený (pro muže a pro ženy). Návštěvník procházel lázněmi podle vlastního přání nebo mohl použít návodu, jak nejlépe lázní využít.

Nejlepší představu o velkých římských lázní nám poskytují zříceniny Caracallových lázní. Rozsáhlý komplex na ploše 150.000 m 2 byl vybudován za deset let. V provozu byly až do roku 537, kdy germánští Gótové přerušili před branami Říma přívod vody (zničili známý vodovod Agua Marcia). Při zemětřesení v r. 847 se sesuly klenby rozlehlých vnitřních prostor a z lázní zůstaly dodnes jen monumentální trosky. Největší thermy v Římě byly Diokleciánovy, jejich rozměry budí dodnes údiv - půdorys činil 420 x 380 m. Část se jich dochovala dodnes, pod vedením Michelangela byly totiž zastavěny do křesťanského chrámu Santa Maria degli Angeli.

Použitá literatura:

B. Syrový: Architektura - svědectví dob
J. Čadík : Z dějin kosmetiky
G. Ürögdi: Tak žil starý Řím

Kateřina Matušková, tercie, 18. říjen 2004

Další zajímavosti najdete na http://stoplusjedna.newtonit.cz/stare/200410/so10a00a.asp

Spousta obrázků starověkých římských památek a povídání k nim
je také na našich stránkách o zájezdu do Itálie (otevřou se v novém okně).