Zavedení povinné školní docházky
v habsburské monarchii
1774

Po zrušení jezuitského řádu r. 1773 mohla Marie Terezie začít reformovat školství, které naprosto zaostávala za Evropou. Jezuité učili podle zastaralých metod, tudíž do škol nemohl proniknout pro dobu tak žádaný osvícenský duch. Mariin návrh zavést povinnou školní docházku také podporovalo to, že děti často pracovaly od útlého věku v manufakturách, byly často trestány a jejich pracovní doba dosahovala až 11 a tři čtvrtě hodiny denně!

Marie Terezie si nechala posílat z ostatních zemí zprávy a posudky, aby načerpala inspiraci. I díky nim školy dostala z područí feudálů a klášterů pod stát. Už v roce 1771 byla ve Vídni zřízena první tzv. normální škola. Ty chtěla mít Marie postupně v každém hlavním městě monarchie. Kromě náboženství, čtení, psaní a počítání se na nich děti učily i stavebnictví a základům latiny. Touto školou museli projít i budoucí učitelé, kteří ještě absolvovali šestitýdenní kurzy, kde se přenášely „Vlastnosti a povinnosti poctivých učitelů“.

Od roku 1774 postupně nechala vytvořit nový systém škol - pro děti od 6 do 12 let povinně. Při každé farnosti byly zřízeny dvoutřídky – tzv. triviální školy, ve větších městech trojtřídky, tzv. hlavní školy a v hlavních městech navíc normální školy (Vídeň, Praha, Brno). Marie Terezie se tak mohla vychovávat budoucí pracovníky pro manufaktury a armádu. Začaly také vznikat odborné školy.

Velký zápor zavedení povinné školní docházky byla rozsáhlá germanizace celé monarchie. V místních jazycích se učilo jen v triviálních školách. Marie tak podnikla zároveň další krok k centralizaci celé země.

Aneta Krejbichová, sexta, 13.6. 2005