Vikingové v Anglii

Vikingové (původně germánské kmeny usazené na Jutském poloostrově, přilehlých ostrovech a ve Skandinávii) měli důvody ke svým dalekým výpravám hned dva: nehostinnost jejich země a dědické právo, podle kterého všechen majetek po otci připadl jen nejstaršímu synovi a ostatní z něj byli vyloučeni. Druhorození byli nuceni hledat obživu jinde. Pojmenování viking (= pirát, nebo vydávající se přes záliv) jim daly jejich oběti. V době prvních nájezdů na pobřeží západní Evropy nebyli Vikingové zdaleka jen pouhými barbary. V 9. století se již po několik generací podíleli na obchodu. K pravidelným stykům s národy na západě je přivedl právě obchod. Po pádu královské dynastie v roce 854 nebyl žádný silný král, který by válečníky sjednotil a zabránil tomu, aby se útočníci nevrhali rozptýleně na evropské země. Až později ustoupilo nahodilé drancování politice dobývání a osidlování.

Vikingové se při své expanzi dostali do většiny civilizovaných zemí tehdejší Evropy, nájezdy na Anglii byly její součástí. Nejstarší svědectví o nájezdech uvádí „Anglosaská kronika“. U roku 789 je dochován zápis o připlutí prvních tří dánských lodí do Wessexu. Zástupce krále je pozval do královského sídla, ale byl jimi zabit. Na severu byly postupně vypleněny kláštery Lindisfarne (793), Jarrow (794) a Iona (795). Mohutný nájezd na Kent v roce 835 zahájil třicetiletí, v němž téměř docházelo k útokům každý rok. Třicetileté období skončilo invazí dánské armády.

Hlavní směry nájezdů byly dva: jedna cesta vedla kolem severního Skotska k Hebridám a na jih, druhá k východním a jižním břehům Anglie a pokračovala dále na jih do Galie. Podíváme-li se na politickou mapu Anglie té doby, je pochopitelně jiná než dnes. Roku 865 se v království Východní Anglie vylodila dánská armáda vedená Halfdanem a Ivarrem Bezpáteřným. Dobyli York v Nothumbrii a Dánové jmenovali pověřence, aby zde vládl. jejich armáda postoupila až do Mercie. Zde narazila na odpor a ustoupila zpět do Yorku, aby posléze napadla východní Anglii. Její tehdejší král Edmund se stal obětí rituální vraždy.

V roce 870 tábořila dánská armáda v Readingu a připravovala vpád do Wessexu. Tam byl zorganizován odpor. Na Berkshirské vrchovině se s nimi utkala vojska vedená Ethelredem a jeho bratrem Alfredem . Zasadili vikingům první porážku. Dánové ale znovu zaútočili a oba bratry porazili u Basingstoku. Roku 871 přistála v Anglii nová dánská armáda. Mezitím se Alfred stal ve Wessexu králem. Do dějin vstoupil jako muž, který uchránil Anglii proti beznadějné přesile. Na počátku vlády se ale musel Dánům podvolit a platit jim tribut. Proto nechali Wessex pět let na pokoji, ale vpadli mezitím do Mercie a vypudili odtud krále Burgreda. Vikingská armáda se rozdělila. Na severu osídlovali Yorkshire, na jihu kolonizovali Lincoln, Nottingham, Derby, Leicester. Roku 878 dobyl Alfred rozhodného vítězství. Dánský vůdce Guthrum přijal křest, následná mírová dohoda uznala vzájemné hranici. Ta probíhala zhruba od Londýna k Chesteru. V roce 893 se v ústí Temže vylodila jiná dánská armáda, která tři roky plenila Anglii.

O velikosti dánské „Velké armády“ je možné se přít. Hmatatelná svědectví v podobě tří zničených království, narušení diecézí, řady vypleněných klášterů a neexistenci dobových listin a dokumentů, hlavně na jihu Anglie, však nelze popřít. Nejzávažnější byl zánik klášterů. Ty velké byly významnými pokladnicemi vzdělanosti a kultury, ty drobnější zajišťovali duchovní osvětu venkova.

Obsazení území za hranicí, kterou přijal Guthrum, se nazývalo Danelaw . Dánští vojáci zde zavedli svojí společnost. V hrabství York, Lincoln, Leicester je dodnes plno místních názvů zakončených na slabiku by nebo thorp . Tak silný dopad je dokladem, že armáda byla opravdu početná, rozmístila se široko, daleko po celém venkově.

Vikingský vliv se projevuje dodnes v  jazyce Angličanů . Za všechny příklady uvádím slabiky, které se zachovaly v názvech dnů: Tyr v Thursday, Frigg v Friday a Odin (= Wodan) ve Wedneday.

V 10. století soupeřili o půdu v Anglii další skupiny ze Severu. Západní pobřeží napadají norští Vikingové z Irska. Budují hradiště (BURH) proti Dánům a Velšanům. Vláda Eduarda z Wessexu se vyznačovala tím, že pronikal do oblasti Danelow. V roce 918 dobyl jeho jižní část. Norové ve stejném roce zaútočili na Skotsko, vytvořili si základnu v Nothumbrii, dobyli York a vytvořili království, které trvalo dalších 35 let. Z  50 let spletitých bojů vyšla nakonec vítězně královská dynastie z Wessexu, která začala vydávat závazné zákony a tím budovat pevný stát.

Použitá literatura : K., O., Morgan a kolektiv, Dějiny Británie

Vendula Moravcová, tercie, 18. XI. 2004.

PS: jestli si chcete zkusit vyrobit staré vikingské mýdlo, klikněte na:
http://civilizace.mysteria.cz/view.php?cisloclanku=2004052102